Nejdřív mlýny, pak továrny a dnes kanceláře. Brno se mění neustále

#community #spielberk #ponavka #vlnena #brno #ctp

Možná jste si toho všimli třeba na starých fotografiích. V místech, kde jsou dnes chodníky a náměstí, v minulosti tekla voda. Tam, kde stával dům, byla později proluka a dnes se tyčí úplně jiná stavba. Platí to i pro Brno. V místech, kde dnes stojí kancelářské parky Spielberk, Ponávka a Vlněna, to bylo stejné. Nejdřív mlýny, později průmyslové areály a dnes kancelářské parky. Pojďte se spolu s odborníkem na brněnskou architekturu Martinem Koplíkem podívat do jejich historie.

Tři kancelářské areály, které vybudovala a vlastní společnost CTP, mají každý úplně jiný vývoj související s úplně jiným odvětvím. Spielberk začal růst jako první už v roce 2010. Stal se z něj první prostor v Brně, kam se mohly stěhovat ve velkém mezinárodní firmy, které do té doby ve městě nenacházely odpovídající prostory. Postavit Spielberk bylo nejméně složité. Na jeho místě se totiž rozprostírala jen nevyužívaná louka.

 

Spielberk? Louka za vesnicí

 

„Z dnešního pohledu je to trochu zvláštní, o pozemky blízko centra města je velký boj. Při pohledu do minulosti to ale dává smysl. Konkrétně tento prostor totiž od centra Brna oddělovala zemědělská vesnice jménem Nové Sady, po které se dnes jmenuje ulice. Pro průmyslníky nebylo toto místo atraktivní proto, že blízká řeka nebyla dost silná na pohánění výroby, ale naopak byla dost silná na to, aby hrozila záplavami,“ vyjmenovává Koplík různá negativa, kvůli kterým se sem podnikatelé spjatí s brněnskou průmyslovou revolucí nehrnuli. Jako vhodné místo se pozemky kolem dnešní Heršpické ulice ukázaly až v novodobé historii, kdy už má řeka úplně jiné a hlubší koryto a město se rozrostlo. Spolu s tím přišly do města ve velkém i zahraniční firmy, které právě tady našly svoje místo. Je to případ německé Lufthansy nebo společností Miele a SAP.

 
Znalec brněnské historie vysvětluje:

“Pro průmyslníky dřív nebyla poloha dnešního Spielberku atraktivní. Blízká řeka nebyla dost silná na pohánění výroby, ale naopak byla silná dost na to, aby hrozila záplavami.”

 

Kam naopak průmyslníci směřovali ve velkém, to jsou místa, kde dnes stojí Ponávka a Vlněna. Kdysi tudy opravdu tekla říčka Ponávka a klapaly mlýny, které byly poháněné vodními náhony, tedy uměle vytvořenými vodními toky. Mlýny časem ustoupily modernějším továrnám, ale náhony zůstaly, protože se hodily i nástupcům. V případě Ponávky využívala jeden z nich jatka, která dodnes připomíná Masná ulice, ale i škrobárny, které stály naproti přes ulici. Právě na jejich místě se dnes Ponávka rozkládá.

Průmyslová činnost v areálu dnešní Ponávky začala v roce 1844 založením první chemické továrny na území habsburské monarchie Rakouska-Uherska. Později se tady rozvinuly škrobárny, které byly v roce 1922 považovány za nejlépe zařízenou továrnu svého druhu v tehdejším Československu. „Dovážely se sem brambory z Vysočiny a vyráběl se z nich škrob, který se dál zpracovával. Tato výroba tam přetrvala přes celý socialismus až do začátku 90. let,“ líčí Koplík.

V porevolučním Česku už byla ale tato výroba neefektivní, ukázalo se, že v mnoha ohledech je zastaralá, a tak si areál rozdělilo několik nájemců a postupně sešel. Zchátrala třeba i výrobna konzerv, která začala fungovat až v 80. letech, ale v další dekádě už nenašla využití. Společnost CTP pozemky odkoupila jako celek a vystavěla nové budovy nebo zachovala část těch původních, na kterých je jejich historie dodnes patrná. Při procházce mezi budovami ji vyčtete z mnoha detailů. Možná sem spíš ale půjdete do kanceláře nebo na návštěvu. V areálu sídlí třeba ABB, Czechitas nebo herní studio Madfinger Games, jsou tady skladové prostory řady firem a stojí tady i rezidenční projekt Domeq, kde bydlí hlavně zahraniční pracovníci brněnských mezinárodních firem.

 

Zámeček jako centrum textilní továrny

 

O co slavnější historii měla vedlejší Vlněna, o to víc její areál později zchátral. Už v 18. století tady vznikla textilní manufaktura Josefa Biegmanna. V první polovině 19. století továrnu převzala a provozovala rodina Bochnerů, jejíž jméno nese někdejší srdce areálu, Bochnerův palác. Mimochodem původně šlo o rodinné sídlo majitelů, ne o administrativní budovu, jak se využívala později.

 

“Bochnerův palác, který později sloužil jako administrativní centrum Vlněny, byl původně sídlem majitelů, novodobým zámečkem” líčí Koplík.

 

„Po smrti otce Johanna převzali továrnu jeho synové Theodor a Edmund. Tvořili druhou generaci brněnských továrníků, kteří si ve více případech v rámci svých závodů začali stavět obytné paláce. Bylo to jednak proto, aby byli své výrobě nablízku, ale šlo zároveň o statusovou záležitost, něco jako zámeček,“ popisuje Koplík.

Slovo zámeček používá záměrně. Císař totiž Bochnery za jejich hospodářské výsledky a příspěvek mocnářské ekonomice povýšil do šlechtického stavu. Další generaci podnikatelů už se ale takové bydlení znelíbilo, ta si pro změnu stavěla honosné vily v dnešních Pisárkách nebo Černých Polích. To byl také důvod, proč se později z Bochnerova paláce stala administrativní budova.

Jak vypadal areál uvnitř a co se v něm dělo? Za mnoho desítek let výroby se budovy přirozeně měnily. Ty první, cihlové s dřevěnými stropy a dřevěnými nosnými sloupy, později nahradily stavby z železobetonu a sloupy z litiny. Co se naopak podle Koplíka příliš neměnilo, to byla logika výroby. Vlna se tady zpracovávala od začátku to konce, od materiálu čerstvě ostříhaného z ovcí až po konečné látky. Což byl jeden z důvodů, proč po revoluci nemohla výroba dál pokračovat.

 
Proč výroba nepřežila nástup kapitalismu? Důvodů je mnoho, ale jeden ční:

“I v 90. letech se tady pracovalo na strojích, které kupovali ještě židovští majitelé. Do modernizace se léta neinvestovalo.”

 

„Ve zdejších textilkách se i v 90. letech pracovalo na strojích, které kupovali ještě židovští majitelé. Do modernizace výroby se tady léta neinvestovalo, zastarala, takže když přišla po revoluci levná konkurence z východu, neměly jejich výrobky šanci,“ vysvětluje Koplík, co předcházelo nasměrování firem do konkurzu a vyprázdnění areálu.

Od roku 1997 v nich nikdo oficiálně nebydlel ani neprovozoval žádnou činnost, takže jednotlivé stavby začaly pustnout, až na ně byl vypsán demoliční výměr. V takovém stavu je koupila společnost CTP, jejíž architekti řešili, které z budov by ještě bylo možné zachránit. Hodně se mluvilo o rohové stavbě vedle Bochnerova paláce, u které to ale nakonec její stav nedovolil. Povedlo se to právě ale u bývalého paláce, a to za cenu desítek milionů investic i toho, že některé části budovy museli stavaři nahradit. Vidět je to třeba v podkroví. Jak do budovy léta teklo poškozenou střechou, některé trámy to nevydržely a dnes je na nich patrné, že část je vyměněná. Ostatní budovy jsou úplně nové a vybavené nejnovějšími kancelářskými technologiemi. V případě Vlněny to přitáhlo hlavně technologické firmy – sídlí tady třeba bezpečnostní gigant Avast nebo Infosys a další by měly přibýt do sdílených kanceláří Clubco. Kromě toho se při stavbě areálu myslelo i na služby, kavárny a restaurace a také na to, aby tady člověk netrávil jen pracovní čas. Roste tu venkovní hřiště, stezka pro cyklisty nebo bruslaře a v létě promítá letní kino.

 

Gallery

Sign up to our newsletter

    Stay up to date with CTP’s latest developments, industry insights, and exclusive offers by signing up for our newsletter. Join our community and be part of the future of industrial real estate.

    Property finder

    Featured properties View All Properties

    Arrow CTP NV €16 CTP Icon FIND PROPERTYCircle Arrow CTP AR Is Out

    Commercial Contact

    Ivan Pastier

    Park Address

    Bratislava

    Opletalova 87, 841 07 Bratislava - Devínska Nová Ves Slovakia

    Get Offer

      Requirements