fbpx

Zkušenost PKV: Při zdražování energií prohrávají všichni, někdo se ale pojistil. Jak?

#vlnena #ctp #brnoregion

Účty za energie nikdy nebyly nejmilejší poštou, ale teď se je bojí otvírat lidé v domácnostech i manažeři velkých firem. „Máme v portfoliu takové, které platily za energie 30 milionů korun ročně a po zdražení je to 120. Je to existenční,“ říká Jiří Pech, spolumajitel společnosti PKV, která řeší firmám a výrobním závodům energetické inovace. Jestli lidé zažívají horké období kvůli zdražování elektřiny a plynu, PKV ho má kvůli tsunami poptávek na úspornější řešení. Jeden velký projekt ostatně už měsíce chystají i pro CTP, majitele byznys parku Vlněna, kde PKV sídlí.

I firmy, které se energetikou nikdy příliš zabývat nechtěly, najednou musí. Co to znamená pro vás?

Obrovskou změnu v tom, jak klienti energie a energetiku berou. Posledních 15 let byla ve všech firmách, které ještě interního energetika měly, tendence zbavovat se ho. Jak klesala cena elektřiny a plynu, tak neměly důvod řešit úspory. Naopak posledních pět let začaly být úspory a uhlíková stopa marketingovým trendem, i když systematicky ji řešili jen vizionáři. Všechno to, co se děje kolem nás – situace po covidu a na Ukrajině a navazující krize – ale způsobilo dramatickou změnu. U nás se to projevuje už jen tím, s kým jednáme. Dřív to byl technický ředitel, energetik, možná sustainability manažer, tedy osoby odpovědné jen za část provozu, a všechno hrozně dlouho trvalo. Dnes to řešíme přímo s majiteli firem, protože tento problém narostl do obřích rozměrů, a tak se v něm angažují. Částečně i proto, že není zvykem mít ve struktuře firem CSO (vedoucího bezpečnosti) s dostatečně silným mandátem, který nastavuje a hodnotí celkovou strategii v oblasti udržitelnosti.

V jakém momentu se u vás objevují s poptávkou?

Když přijdou první faktury s obřími čísly, změní dodavatele nebo se podívají na čísla z burzy. V ten moment po nás často chtějí instantní a rychlé řešení, které jim samozřejmě neumíme dát. Chybí jim totiž data, dlouhodobá strategie i reálný pohled na energetiku. Často tak chodí třeba za dotační agenturou, která jim nabídne žádost o dotaci na fotovoltaiku z Národního plánu obnovy, přitom dotace někdy nejsou vůbec potřeba. Fotovoltaiky mají návratnost u některých klientů i bez dotací tři roky.

“Šetřit chtějí a musí všichni. My se ale setkáváme s tím, že nám už při schůzce říkají, že udělali maximum, jenže pak zjistíme, že se ani nepodívali na faktury.”
 

Je fotovoltaika kouzelné řešení na všechno?

Není. Je to jedno z rychlejších řešení, proto ho teď aplikujeme častěji. Jen u nás se poptávka po něm zvedla meziročně o 420 procent. Než se do toho pustíme, je pro nás důležité udělat analýzu areálu nebo nemovitosti a zjistit, co se tam vlastně dá navrhnout, a hlavně jak postupovat. Máme klienty, kteří se za každou cenu chtějí zbavit plynu bez ohledu na to, jestli je to teď aktuálně ekonomické, nebo ne.

 

Má to smysl?

Je to bezpečnostní řešení, ne ekonomické. Když loni zkrachovala Bohemia Energy, velcí odběratelé neměli žádnou náhradu ani ochranu. Najednou neměli dodavatele a fabrika jim třeba týdny stála, což je to nejhorší, co se může stát, a to oni už nikdy nechtějí zažít. Proto se snaží najít jiné řešení, třeba paralelně jet na elektřinu. Dokud je plyn za aspoň trochu rozumnou cenu a je k dispozici, tak ho nechtějí odřezávat. Ale to, co dělají, je bezpečnostní reakce na to, jak se chová Rusko, a reakce na celou energetickou krizi, kterou jsme si z našeho pohledu v Evropě způsobili sami. Právě svým přístupem k Rusku a tím, jak jsme si na něm systematicky 15 let budovali závislost.

 

Jenže například sklárny jsou na plynu opravdu závislé. Jde plyn nahradit všude?

Ne vždycky, ale většinou ano. Pokud máte sklárnu, tak tam je technologická závislost na plynu složitá, musíte změnit pec. Obecně vždycky říkáme, že je potřeba uspořit co nejvíc na straně spotřeby, to znamená svícení, topení, ohřívání teplé vody a plno dalších věcí. A k tomu se dívat na zdrojovou stránku. On je totiž v Česku například velký problém získat stavební povolení na větrníky, což nám zužuje možnosti na straně výrobě energie.

 

Jaké firmy za vámi teď nejčastěji chodí?

Jsou to úplně všichni – starostové, majitelé kancelářských budov, velkých průmyslových areálů, sítě supermarketů, drogerií nebo rychlých občerstvení, protože třeba pro ně je nárůst cen za elektřinu osminásobný. Zdražení je ohromný problém pro všechny, ale hlavně u nízkomaržových firem. Šetřit ale chtějí a musí všichni. My se setkáváme s tím, že nám už při schůzce říkají, že udělali maximum, ale pak zjistíme, že se ani nepodívali na fakturu. Takže začínáme tím, že sbíráme doklady, faktury, historii spotřeby, abychom zjistili, jak se daná budova chová. Někdy není třeba ani nic vyměňovat, jen si lépe nastavit vzduchotechniku a chlazení. Jenže k tomu všemu potřebujete vstupní data. Někde sice mají facility manažera, ale často externího, takže o domě nebo areálu nic neví. To jsou pro nás pak cennější zaměstnanci, kteří popíšou, kde to fouká a kde moc topí. Je důležité ptát se a dostat do hry nejen majitele objektu, ale i ty, kdo ho reálně užívají.

 

“S CTP už poslední dva tři roky pilotujeme obrovský projekt, kdy jsme na různé části portfolia včetně brněnských kancelářských areálů nasazovali energetický management a budeme pokračovat i na zbytku. Je to skvělé kvůli jednotnosti a koncentraci dat, jejich porovnání a maximálnímu využití i v nefinančním reportingu.”
 

 

Když vláda vybízí, ať všichni sníží teplotu vytápění, bude to mít efekt?

Většina firem zabývajících se logistikou, kde se často otvírají vrata a dveře, už je teď na minimálních teplotách, které ze zákona musí držet. Není kam snižovat. Obecný pocit, že všichni mají kanceláře vytopené na 27 stupňů, také není pravdivý. Řada firem topí na 18 stupňů a mají to tak už léta, ve výrobních podnicích se to obecně velmi řeší. Ano, možná se kanceláře vytápí na víc a tam šetřit jde, ale firmy to obecně velmi hlídají.

 

Zeptám se ještě jinak, vyšel z celé téhle složité situace někdo dobře?

Máme mnoho klientů, kteří přišli před třemi čtyřmi lety a my jsme jim projektovali fotovoltaiku s 10letou návratností. Teď po třech letech volají, že už mají investici zpátky a chtějí pokračovat nebo přidávat další prvky. I s CTP už poslední dva tři roky pilotujeme obrovský projekt, kdy jsme na různé části portfolia včetně brněnských kancelářských areálů nasazovali energetický management a budeme pokračovat i na zbytku. To je skvělé kvůli jednotnosti a koncentraci dat, jejich porovnání a maximálnímu využití i v nefinančním reportingu. Nasazení managementu se bude kombinovat s přidáním dalších senzorů a rozšířením fotovoltaiky, je to opravdu robustní. CTP se do toho navíc pustila už před vypuknutím krize, takže je hodně dopředu proti jiným. Jiné firmy před fenoménem nefinančních dat, někdy také skrytým pod buzzwordem ESG, trochu strkají hlavu do písku, bohužel je to dožene dříve, či později a ti, co to začnou řešit v předstihu, nebudou následně překvapeni.

 

Jaké je z vašeho pohledu udržitelné řešení toho všeho?

Základ je směřovat k uhlíkové neutralitě a snižovat všechny náklady na energie. Nemá smysl například vozit materiál na stavby z jiných kontinentů, řešme už energetickou stopu výstavby. Málokdo si zatím uvědomuje, kolik jeho společnost stojí nebo bude stát zdánlivě levnější materiál s nepoměrně větší uhlíkovou stopou. V rámci připravované legislativy bude požadováno odreportovat kompletní uhlíkovou stopu společnosti či produktu. Za tím nevidím nic jiného než kontrolní mechanizmus s cílem zavést uhlíkovou daň jakožto motivační nástroj pro splnění nastavených cílů v rámci dekarbonizace.

 

Žít lokálně se ale dá ve všech ohledech, nejen v potravinách nebo oblečení. Máme se bavit o tom, jak být co nejméně náročný, ale přitom ztratit co nejméně komfortu. Nemluvím o návratu do pralesa, ale o tom, jak co nejvíc využít zlepšující se technologie a dostupná data. To je trvalý proces. Když mám deset let starý objekt, projektoval se někdy tři roky předtím, takže technologie uvnitř jsou minimálně 13 let staré, spíš víc. Proto by se měla pravidelně dělat rešerše toho, v jakém je dům stavu, a plánovat jeho postupnou obnovu. I proto jsou základem data o fungování domu, zamyšlení se nad spotřebou techniky a tím, jak ji používám. Všichni znají energetické štítky, už ale nevědí, že se stále aktualizují, takže to, co bylo třída A před dvěma lety, už není třída A dnes. Ve firmách je proto opravdu nutné mít svého energetika, ti dnes ale na trhu nejsou.

 

A jak bude nakládání s energiemi vypadat za 20 let?

Hodně se bude točit kolem mikrozdrojů – domácnosti a třeba i obecní budovy si budou nějakou část energie produkovat samy a zdroje se budou sdílet v komunitních sítích. Můžete mít fotovoltaiku na škole a o prázdninách posílat energii z ní například zoologické zahradě. Doteď to nebylo možné, ale už se chystá legislativní změna, a naroste tak důležitost propojení spotřebitele a producenta. A i v tom se znovu projeví role energetického managementu. Aby se energie mohla přeposílat, musíme přesně vědět, kdy je jí přebytek a kdy nedostatek, aby bylo možné napárovat k sobě vhodné partnery. Domácnosti jsou asi trochu vzdálenější vize, ale městské nebo obecní budovy jsou opravdu na dohled. Další téma je potom vývoj nových akumulátorů a ostatních technologií, kde by se energie skladovala. Nic z toho se ovšem neobejde bez co nejvyššího akcentu na co nejnižší spotřebu.

 

 

Jiří Pech Jiří Pech

 

 
Copy link
Powered by Social Snap